 |
| Waldemar Matuška |
Tolik jasu žádná hvězda nemívá hezčí nežli karafiát v zahradě, chci být navždy s tebou Kristýnko ...
Odlétá do nebe duše plná zpěvu,někdo kdo v srdci neměl kouska hněvu.
Odchází bytost kterou měl každý rád,
slzu dnes uronil každý, kdo ho znal.
Písnička v srdci doteď mi zpívá,
jeho hlas se však už nerozeznívá,
uhrančivý jeho očí vzhled,
neuvidí už nikdy svět.
Srdce se chvěje, vzpomíná,
v hlavě zní myšlenka jediná,
je tam nahoře něco nebo ne?
Pokud ano, at ho láska ovine...
Waldo, byl...jsi...a budeš. Děkuji ti za jedinečné písničky.
Už věřím, že je nebe! Kam jinam by šel...?!
