 |
| Esperanza Spalding |
Narodila se v roce 1984 v Portlandu, Oregon. Vyrůstala bez otce, v ekonomicky nepříliš dobrých podmínkách. Její matka jí však dala první lekce, jak přežít v drsných podmínkách, a dodnes je pro Esperanzu největším vzorem.
„Byla to velmi silná žena,“ říká Esperanza, „… dělala milion věcí. Byla pekařkou, tesařkou, pracovala jako vychovatelka, jako doručovatelka jídel, pracovala jako organizátorka pro úřad práce. Byla to neskutečná žena. Snažila se mi vysvětlovat v souvislostech všechny negativní věci, se kterými jsem se jako malé dítě setkávala.“
Její školní léta, přes pevný základ, který měla ve své matce, nebyla příliš úspěšná. A nebylo to proto, že by měla nějaké intelektuální nedostatky. Učila se spíše intuitivně, což ji dostávalo do sporů s tradičním vzděláváním. Ke všemu se dostavila nemoc, která ji na dlouhou dobu odkázala na lůžko, takže většinu základní školy absolvovala doma. Výsledkem bylo, že nikdy nepřivykla klasickému vyučování.
Hudba
Ať už měla ale dětství jakkoli těžké, smysl života nalezla již v útlém mládí. Ve čtyřech letech viděla hrát slavného klasického cellistu Yo Yo Ma, a to u ní rozhodlo. V tu chvíli si totiž uvědomila, že chce dělat něco kolem hudby. Během jednoho roku se sama naučila základy hry na housle natolik, že byla přijata do amatérského orchestru Chamber Music Society, který byl otevřený jak dětským, tak dospělým hudebníkům. S touhle kapelou zůstala do svých patnácti, v závěru působila jako koncertní mistr.
V té době už ale také objevila kontrabas a nepřeberné a neobvyklé možnosti, které tento nástroj v sobě ukrývá. Najednou pro ni nebylo dost hrát v oblastním souboru. Za krátkou dobu hrála po místních klubech blues, funk, hip hop a další styly. K tomu sama poznamenává: „Srandovní na tom celém bylo, že jsem byla autorkou písniček, ale neměla jsem žádnou zkušenost s láskou. Psala jsem texty o červených vozech, hračkách a dalších věcech, které zaměstnávají dětskou mysl. Nikdo netušil, o čem to vlastně zpívám, ale líbilo se jim, jak to zní, a tak mi to žrali.“
V šestnácti letech Esperanza definitivně opustila střední školu a odešla studovat hudbu na Portlandskou státní univerzitu. Byla nejmladší hráčkou na kontrabas, a navíc hrála jen rok a půl. Ostatní hráčky měly za sebou osm let cvičení. Přesto se jim Esperanza snažila vyrovnat a za úspěch bere to, že ji učitelé vůbec na škole nechali. Zdroj: musicus.cz
The bass player/jazz singer started playing the bass at the young age of 14 , and began writing/singing at about 15. Not only is Esperanza known for her skill and grace on the bass- a relationship which she describes as “waking up one day and realizing you’re in love with a co-worker” – but she also turns heads with her awesome crown of kinks and curls.
